Strastiplná cesta do školy
Strastiplná cesta do školy
Šinu si to po chodníku,
a říkám si - to mám kliku!
A je to tu zas a znova,
zas ten ústav – naše škola.
Jen vstoupíte do dveří,
ten zápach vás udeří.
Co to asi může být?
Snažím se to vycítit.
Nos po větru dám,
aha už to mám!
Já jsem dobrá, to je milé,
co to bude? Nejspíš filé!
Pokračuji chodbou dál,
chudák člověk by se bál.
Lidí je tu velice,
a provoz jak u čtyřproudé dálnice.
To je lidí, to je lidí to je dav!
Až mě chytil bolehlav.
Druhá chodba to je děs,
naši úču chytnul běs.
„Kam se ženeš?“ ptá se bodře,
šťouchne do mě „Je ti dobře?“
Nežli koukat na ní,
kouknu se rač za ní,
tam se cosi hýbe.
V tom uslyším: „Sem se mi dívej!“
Dle rozkazu na úču okem mrknu
a zároveň do kapesníku smrknu.
Dle jejího výrazu asi přijdu k úrazu.
A tak než dojde ke komplikacím,
já se v davu hbitě ztrácím.
Ještě dvoje schody,
a teď už jsem fakt grogy.
První, druhý, třetí,
odpočítám kroky.
Zábradlí se chytím,
a hele! Už je vidím.
Dřevěné dveře, trochu se stydím…
Ale pak si řeknu: „Zač?“
Vždyť vyhrála jsem tenhle „mač“!
A ponaučení nám plyne prosté,
i když už to říkám nejmíň po sté,
že kdo chce přežít školní roky,
ten musí mít ostré lokty
a sílu jako Rocky!
Komentáře
Přehled komentářů
Atmosféra, takový ten shon, to na mne z toho dýchlo-včetně onoho zjišťování, co bude k obědu. Na verších jistě u "vážnější" básničky víc zapracuješ ale tady takový jednodušší (fejetonový?) způsob působí bezprostředně a sympaticky.
Už je to trochu déle, co jsem ze školy
(Padrak, 2. 7. 2008 1:00)